Jen rychlé pozorování, že je velmi důležitý rozdíl mezi těmito dvěma definice:

<FieldBind pole = "InParam1" DesignerType = "StringBuilder" ID = "2" Text = "Vstupní parametr #1" />

versus:

<FieldBind pole = "InParam1" ID = "2" Text = "Vstupní parametr #1" />

První ukazuje jako je tento v SPD:

zatímco posledně ukazuje jako je tato:

Nejsem si jistý, jak užitečné jsou tyto snímky obrazovky, ale dal jsem si tu námahu, abych je vytvořil, takže si je musíte prohlédnout 🙂

Pozorování je to: StringBuilder umožňuje vytvořit řetězec (očividně) tím, že míchá dohromady řetězcové literály a data pracovního postupu (pomocí "přidat vyhledávání" tlačítko v levém dolním rohu). Pokud použijete tlačítko Přidat vyhledávání, token vloží v podobě"[%token %]". Když SharePoint vyvolá vaše vlastní akce, (Kód jazyka C# v mém případě), SharePoint předá token, sama o sobě, Ne hodnota tokenu. Pokud používáte výchozí typ návrháře (druhý typ), SharePoint rozšiřuje token a předává skutečné hodnoty tokenu na vaše akce.

StringBuilder = špatné, výchozí typ návrháře = dobrý.

Samozřejmě, to není to, co myslím opravdu. Jen Nesnaž se předat parametr k vlastní akci, když Návrhář typ = StringBuilder. Použijte výchozí typ návrháře a řetězce StringBuilder na to dopředu, pokud potřebujete vybudovat komplexní řetězce v pracovním postupu (což mimochodem je přesně co dělá vytvořit dynamický předmět e-mailové akce, ale to je téma pro jinou položku blogu, Har har).

<Konec />